Fagocytóza
1. Nevázané povrchové receptory fagocyta nevyvolají fagocytózu.
2. Vázaní receptorů způsobí jejich shlukování.
3. Fagocytóza začala a částice je pohlcena fagocytem.
Fagocytóza (ze starořeckého φαγεῖν (phagein) značí "zhltnout", κύτος, (kytos) značí "buňka" a -osis značí "proces") je buněčný proces pohlcení tuhých částic buněční membránou na formaci interního fagozomu, který provádějí fagocyty a protisty. Fagocytózu objevil Ilja Mechnikov v roce 1882. Fagocytóza je specifická forma endocytózy, která obsahuje vesikulární internalizaci tuhých objektů jako jsou bakterie a proto se liší od jiných forem endocytózy jako je vesikulární internalizace různých tekutin. Fagocytóza je obsažena v příjmu živin pro některé buňky a v imunitním systému je to hlavní mechanismus používaný na oddělení patogenů a zvyšků buněk. Bakterie, neživé buněčné tkáně a malé minerální částice jsou příklady objektů, které mohou projít fagocytózou.
Proces se podobá na konzumaci jen na úrovni jednobuněčných organizmů. U vícebuněčných živočichů byl tento proces adaptován na eliminaci odpadu a patogenů, na rozdíl od příjmu energie pro buněčné procesy, výjimkou je živočich Trichoplax.
