Alexander Fleming

Aktuální verze z 14. 7. 2015, 17:18

Alexander Fleming (6.8.1881 – 11.3.1955) byl skotský biolog a farmakolog. Fleming publikoval mnoho článků o bakteriologii, imunologii a chemoterapii. Jeho nejznámější zásluhy jsou: objev enzymu lyzozymu v roce 1922 a izolace antibiotické substance (látky) - penicilinu z huby Penicillium notatum v roce 1928, za kterou dostal Nobelovou cenu s vědci Howard Walter Florey a Ernst Boris Chain.

Náhodný objev

Fleming byl první, který si všiml antibiotické vlastnosti plesní a houb.

Od roku 1928 zkoumal vlastnosti stafylokoků. Už byl znám pro jeho předešlou práci a měl reputaci jako skvělý výzkumník, ale dost nedbalý laboratorní technik; kultury, na kterých pracoval, často zapomínal a jeho laboratorium bylo obvykle v chaose. Po návratu z delší dovolené si Fleming všiml, že mnoho jeho miskových kultur bylo kontaminováno houbami a ponořil misky do dezinfekčního prostředku. Ale při jedné příležitosti měl ukázat návštevě, co zkoumá a proto vybral nějaké neponořené misky, které by jinak zahodil, a tehdy si všiml zónu kolem napadající houby, kde se zdálo, že bakterie nemohou růst. Fleming izoloval extrakt z plesně, korektně ji identifikoval jako z rodiny Penicillium a proto nazval činidlo penicilin.

Zkoumal pozitivní antibakteriální efekty plesní na mnoho organizmů a všiml si, že postihují baktérie jako stafylokoky a opravdu všechny gram-pozitivní patogeny (šarlach, pneumonie (zánět plic), gonorea (kapavka), meningitida, diftérie), ale naneštěstí ne tyfus nebo paratyfus, kterých lék vtedy hledal.

Fleming publikoval svůj objev v roce 1929 v periodiku "British Journal of Experimental Pathology", ale jeho článku byla věnována malá pozornost. Fleming pokračoval ve svých výzkumech, ale zjistil, že kultivování plesně Penicillium je dost náročné a že po tvorbě plesně je ještě těžší izolovat antibiotické činidlo. Flemingův dojem byl, že pro problém produkovat činidlo v dostatečném množství a protože se akce činidla ukazovala být dost pomalá, penicilin nebude významný při léčbě infekce. Fleming též začal být přesvědčen, že penicilin nevydrží dost dlouho v lidském těle (in vivo) na efektivní likvidaci bakterií. Mnoho klinických testů bylo nepřesvědčivých, pravděpodobně proto, že činidlo bylo použito jako povrchové antiseptikum (dezinfekční látka). V 30. letech 20. století Flemingovy pokusy příležitostně ukázali víc nadějí a on pokračoval až do roku 1940 v snaze najít zručného chemika, který by dále rafinoval (izoloval) použitelný penicilin.

Externí linky (anglicky)

• Alexander Fleming - biografie
• Sir Alexander Fleming - významní Skoti
• Princeton - Historie antibiotik
• Biografické zdroje o Alexandru Flemingovi

Zdroj

http://en.wikipedia.org/wiki/Alexander_Fleming