Kyselina
Kyselina je molekula nebo ion
- schopný darovat hydron (proton nebo vodíkový ion H+) nebo
- schopný formovat kovalentní vazbu s elektronovým párem (Lewisova kyselina).
První kategorie kyselin jsou dárci protonů nebo Brønstedove kyseliny. V speciálním případě vodních roztoků, dárci protonů formují hydroniový ion H3O+ a jsou známé jako Arheniovy kyseliny. Brønsted a Lowry zobecnili Arheniovou teorii přidáním bezvodých rozpouštědel. Brønstedova nebo Arheniova kyselina obvykle obsahuje vodíkový atom vázaný na chemickou strukturu, která je stále energeticky příznivá po ztrátě H+.
Vodní Arheniovy kyseliny mají charakteristické vlastnosti, které poskytují praktický opis kyseliny. Kyseliny formují vodní roztoky s kyselou chutí, mohou zbarvit lakmusový papír červeně a mohou reagovat se zásadami a některými kovy (jako vápník) při vzniku solí. Slovo kyselina je odvozeno z latinského "acidus" co značí kyselý. Vodní roztok kyseliny má pH menší než 7 a hovorově se označuje jako "kyselina", i když striktní definice se vztahuje jen na rozpuštěnou část. Nižší pH značí vyšší kyslost a proto větší koncentraci vodíkových ionů v roztoku. Chemikálie nebo látky mající vlastnosti kyseliny se označují jako kyselinové.
Obvyklé vodní kyseliny jsou kyselina chlorovodíková (roztok chlorovodíku, nachází se v žaludeční kyselině a aktivuje digestivní enzymy, kyselina octová (ocet je zředěný vodní roztok), kyselina sírová (používaná v autobateriích) a kyselina citrónová (v citrusových plodech). Jak naznačují příklady, kyseliny mohou být roztoky nebo čisté látky a mohou se odvodit z kyselin (v striktním smyslu), které jsou tuhé, kvapalné nebo plynné. Silné kyseliny a některé koncentrované slabé kyseliny jsou agresivní, ale jsou i výjimky jako například karborany a kyselina boritá H3BO3.
Druhá kategorie kyselin jsou Lewisovy kyseliny, které tvoří kovalentní vazbu s elektrónovým párem. Příklad je flourid boritý (BF3), borový atom kterého má volný orbital formující kovalentní vazbu sdílením volného elektronového páru na atom v zásadě, například atom dusíku v amoniaku (čpavku) NH3. Lewis považoval tohle za zobecnění definice Bronsteda, tedy že kyselina je chemický druh, který akceptuje elektronový pár buď přímo nebo uvolněním protonů (H+) do roztoku, který pak akceptuje elektronové páry. Ale chlorovodík, kyselina octová a většina jiných Bronstedových kyselin nemůže tvořit kovalentní vazbu s elektronovým párem a proto nejsou Lewisovými kyselinami. A naopak, mnoho Lewisových kyselin nejsou Arheniovými a Bronstedovými kyselinami. V moderní terminologii, kyselina je implicitně Bronstedova kyselina a ne Lewisova kyselina, proto chemici téměř vždy označují Lewisovou kyselinu jako Lewisova kyselina.