KPR

Verze z 15. 10. 2007, 18:54

Kardiopulmonární resuscitace.

Kardiopulmonární resuscitace (zkratka KPR) je bezpečnostní protokol (norma) první pomoci pro osobu v bezvědomí, u které se nedá detekovat dýchání ani puls.

Medický termín pro pacienta se zastaveným srdcem je srdeční zástava (též používaný termín je kardiorespirační zástava), v případe které se používá KPR. Má-li pacient stále puls, ale nedýchá, stav se označuje termínem respirační zástava (zástava dýchání) a použije se záchranné (umělé) dýchání.

Nejčastější léčitelná příčina srdeční zástavy mimo nemocnice je infarkt myokardu vedoucí k srdeční arytmii. Srdeční zástava může mít mnoho příčin - například utonutí, předávkování léky, otrava, zásah elektřinou a podobně.

Mnoho zemí má oficiální předpisy jak realizovat KPR a tyto samozřejmě nahrazují všeobecný popis KPR v tomto článku.

Od roku 2004 začali některé instituce používat automatické přístroje pro KPR jako AutoPulse, který realizuje stlačení hrudníku automaticky a umožňuje záchrancům věnovat se jiným potřebám postiženého.

V roce 2005 byly publikovány nové pokyny pro KPR od institucí Americká srdeční asociace (American Heart Association), Kanadská nadace pro srdce a mrtvici (Canadian Heart and Stroke Foundation) a Evropská resuscitační rada (European Resuscitation Council), s primárním cílem zjednodušit KPR pro laiky i medické profesionály.

Význam

Práce srdce a respirace (dýchání) jsou nevyhnutním předpokladem transportu kyslíku do tkání. Nejvíc postižený z nedostatku kyslíku je mozek, který může být poškozený po 4 minutách a ireverzibilní změny nastávají po 7 minutách (výjimkou jsou podchlazené osoby - nízká teplota zpomaluje metabolismus). Srdce též rychle strácí schopnost udržet normální frekvenci. Po zástavě srdce umožňuje efektivní KPR dopravit dostatek kyslíku do mozku a předejít odumřetí mozku a umožňuje srdci zůstat reaktibilním na defibrilační pokusy.

Kurzy KPR jsou pořádané pro širokou veřejnost, protože ta jediná je obvykle přítomná v kritických minutách před příchodem zdravotních profesionálů. Je-li KPR vhodně realizována, může zachránit životy, ale je-li nevhodně, může narušit záchranné akce později. Někdy by se KPR neměla zkoušet, zvláště jsou-li jiné osoby zraněny a potřebujú-li okamžitou pomoc. KPR vyžaduje mnoho úsilí a může zabránit záchrancům pomáhat jiným. Vizte třídění.

Efektivnost

KPR je téměř vždy neefektivní, začne-li po víc jak 15 minutách po kolapsu, protože permanentní poškození mozku už pravdepodobně nastalo. Důležitá výjimka je zástava srdce spojená s působením nízkych teplot. Hypotermie (podchlazení) pravdepodobně chrání postiženého spomalením metabolismu a fyziologických procesů, výrazně redukujíc potřebu kyslíku pro tkáně. Jsou případy kdy KPR, defibrilace a pokročilé zahřívací techniky oživili podchlazené osoby po 30 minutách i víc. Pacient nemůže být považován za mrtvého předtím jako mu byla obnovena normální tělesná teplota vhodnými prostředky.

Je-li použita pouze KPR, málo pacientů je kompletně oživených a ti, kteří prežijí, mají často vážné komplikace. Odhady jsou různé, ale mnoho organizací zdůrazňuje, že KPR nikoho "nevrátí zpěť", jednoducho jenom rezervuje tělo pro defibrilaci a pokročilou podporu života. Podle obecného pravidla, KPR je efektivní jen v 5-10 percentách - WebMD.com

V roce 2005 byli publikovány nové resuscitační pokyny od Mezinárodního styčného výboru pro resuscitaci (International Liaison Committee on Resuscitation - ILCOR) a několika regionálních institucí (například American Heart Association, European Resuscitation Council, Resuscitation Council (UK)), určeny na zvýšení efektivnosti KPR. Zjistili, že KPR je nejvíc efektivní, jestli:

• Má být minimum přerušení během tlačení hrudníku: ne na víc jak 5 sekund.
• Stlačení hrudníku mají být adekvátně hluboké: 4 - 5 centimetrů do hloubky hrudníku pro dospělého, 1/3 až 1/2 hloubky hrudníku pro děti a kojence.
• Stlačení hrudníku mají být rychlé: 100 za minutu nebo asi 30 za 15 až ne víc jako 23 sekund na 1 zachránce.

ILCOR a jiné národné i mezinárodné instituce uvádějí, že aby mohla být KPR efektivní, pokyny musí být jednoduché a lehce zapamatovatelné, protože za největší překážku poskytování KPR se považuje jistota zachránce.

Trénink KPR

KPR je praktická zručnost a vyžaduje profesionální instrukce nasledovány pravidelným přecvičováním na resuscitační figuríně pro získání a udržení kompletní kompetentnosti. Trénink poskytuje mnoho komerčních, dobrovolních a vládních organizací po celém světe.

KPR trénink není určen jen pro mediky - profesionály. Aby boly KPR efektivní, musí být aplikována co nejdřív po zástavě srdce pacienta. Včasná KPR na místě nehody je základ prevence poškození mozku během zástavy srdce. Tok krve a přísun kyslíku do mozku a jiných důležitých orgánů se tím udrží, dokud dojede medická pomoc s defibrilátorem. Téměř každý je schopen po tréninku realizovat KPR, proto zdravotné organizace podporují rozvoj zručnosti v KPR pro širokou veřejnost.

Nejlepší je absolvovat trénink KPR před nehodou nebo úrazem. Člověk potřebuje praktický trénink od expertů pro bezpečnou realizaci KPR a protože se pokyny aktualizují, trénink se má opakovat aspoň jednou za 2 roky. Trénink první pomoci často poskytují komunitní organizace jako Červený kříž a v zahraničí St. John Ambulance. V mnohých zemích Britského společenství organizuje trénink KPR St. John Ambulance, v Skotsku je to St. Andrew's Ambulance Association. V USA jsou to též instituce American Heart Association a American CPR Training.

Historie

KPR byla známá teoreticky, pokud ne prakticky, po mnoho staletí, možná tisíciletí - někteří uvádějí, že byla popsána už v bibli. V 19. staletí doktor H. R. Silvester popsal metodu (Silvesterova metoda) umělého dýchání, při které pacient leží na zádech, jeho ruce se zdvihnou nad hlavu pro podporu vdechu (inhalace) a pak jsou zatlačené na hrudník pro podporu výdechu (exhalace). Procedura se opakuje 16 krát za minutu. Tento typ umělé respirace je někdy zobrazen vo filmech z počátku 20. století.

Ale až v polovině 20. století širší medická komunita začala uznávat a propagovat KPR jako klíčovou část resuscitace po zástavě srdce. Peter Safar napsal knihu ABC resuscitace (ABC of resuscitation) v roce 1957. V USA byla KPR nejprve propagována jako technika pro osvojení si širokou veřejností v 70-tych letech 20. století. Prvotné marketingové snahy asi přecenili efektivnost KPR při záchraně infarktu a jiných obětí a toto nepřesné vnímání trvá snad dodnes.

Mýty a populární kultura

KPR se často zobrazuje ve filmech a televizi jako vysokoefektivní při resuscitaci osoby bez dechu a pulsu. Studie z roku 1996 časopisu New England Journal of Medicine prokázala, že úspěch KPR zobrazené v televizi byl 75-procentní - [1]

Sovisící články

• ABC
• Intubace

Externí linky

• Prvni-pomoc.com
• Prvni-pomoc.net
• Rescue.sk
• Yahoo adresář pro KPR trénink - anglicky
• Národné linky pro KPR trénink - anglicky
• HealthWorld Online - pohotovost & první pomoc - anglicky
• DMOZ.org - manuál KPR tréninku - anglicky
• KPR tipy a manuály - anglicky
• Online KPR Video zdarma - anglicky
• Správná pozice srdce - anglicky

Zdroj

http://en.wikipedia.org/wiki/CPR