Rakovina

Verze z 22. 12. 2007, 18:00

Když je normální buňka poškozena bez možnosti opravy, je eliminována apoptózou - obrázek A. Rakovinové buňky se apoptóze vyhnou a pokračují v multiplikaci neregulovanou formou - B.

Rakovina je skupina nemocí charakterizovaných nekontrolovaným buňkovým dělením a schopností těchto buněk napádat jiné tkáně a rozšířit se do jiných části těla, kde buňky nejsou normálně lokalizovány (metastáze). Rakovina je způsobena narušením DNA (genetický materiál) genetickými a environmentálními faktory, vedoucími k nenormální regulaci buněk.

Když normální buňky jsou poškozené nebo staré, následuje apoptóza (zánik buněk rozdělením na jednotlivé částice); rakovinové buňky se však apoptóze vyhnou.

Buňková multiplikace (proliferace - novotvoření tkáně) je normální fyziologický proces vyskytující se v téměř všech tkáních a za mnohých okolností, např. reakce na úraz, imunitní reakce, nebo výměna buněk, které odumřeli nebo byli vyloučeny jako část jejich životního cyklu (v tkáních jako kůže nebo slizniční membrány digestivního traktu). Normálně balans (rovnováha) mezi proliferací (novotvořením) a buňkovou smrtí je pevně regulována na zajištění integrity orgánů a tkání. Mutace v DNA vedoucí k rakovině se objevují pro narušení těchto systematických procesů.

Nekontrolovaná a často rapidní proliferace buněk může vést buď k benignímu (nezhoubnému) tumoru (tumor = nádor) nebo k malignímu tumoru (rakovina). Benigní tumory se nerozšiřují do jiných části těla nebo nenapadají jiné tkáně, a zřídka ohrožují život. Maligní tumory mohou napadnout jiné orgány, rozšířit se do vzdálených lokací (metastáze) a ohrozit život.

Znaky a symptomy

I když pokročilá rakovina může způsobit bolest, není to vždy první symptom. Přibližně, rakovinové symptomy mohou být rozděleny do 3 skupin:

• Lokální symptomy: neobvyklá zduřenina (tumor po latinsky značí zduřenina), hemoragie (krvácení), vředovitost nebo žloutenka.
• Symptomy metastáze (rozšíření): zvětšené lymfatické uzliny, kašel a hemoptysis, hepatomegalie (zvětšená játra), bolest kostí, fraktura postižených kostí a neurologické symptomy.
• Systemické symptomy: úbytek hmotnosti, slabý apetit a podvýživa (chřadnutí), silné pocení (noční pot), anemie a specifický paraneoplastický fenomén, tedy specifické podmínky kvůli aktivní rakovině, jako trombóza (srážení krve v cévách) nebo hormonální změny.

Každá položka se seznamu má substanční diferenční diagnostiku (může být asociována s nesouvisejícími nemocemi). Často je rakovina nečekaný nález během zkoumání mnohem obecnějších symptomů, zatímco jiné jsou diagnostikované skríninkem.

Typy rakoviny

Rakoviny pocházejií z jediné buňky. Proto rakoviny mohou být klasifikovány typem buňky, v které vznikli a lokalizací buňky.

Karcinómy pocházejí z epitelní (kožní) buňky, digestivního traktu nebo žláz. Leukémie začíná v buňkách kostní dřeně. Lymfoma je rakovina pocházející z lymfatické tkáně. Melanoma vzniká v melanocytech. Sarkoma začíná ve spojovací tkáni kostí nebo svalu. Teratoma začíná v zárodku buněk.

Rakoviny dospělých

Rakoviny dospělých jsou obvykle formovány v epitelních tkáních a jsou asi často rezultátem dlouhého biologického procesu souvisícího s interakcí exogenních expozicí s genetickými a jinými endogenními charakteristikami mezi susceptibilními (citlivými) lidmi. Např.: karcinóm měchýře, krvní (a kostní dřeň) - hematologické malignance, leukémie, lymfoma, Hodgkinova nemoc, non-Hodgkinova lymfoma, multiplexní myelóm, mozkový tumor, rakovina prsu, cervikální (krčková) rakovina, kolorektální rakovina - ve střevě, análu nebo apendixu (slepé střevo), esofagelní (jícnová) rakovina, endometriální rakovina - v děloze, hepatobuneční karcinóm - v játrech, gastrointestinální stromátní tumor (GIST), hrtanová rakovina, plicní rakovina, mesothelioma - v pleure nebo perikardiu, orální rakovina, osteosarkoma - v kostech, ovariální (vaječníková) rakovina, pankreatická rakovina, rakovina prostaty, renální buňkový karcinóm - v ledvinách, rhabdomyosarkóma - ve svalech, kožní rakovina (včetně benigních mateřských znamének a dysplastických nevi), žaludeční rakovina, testikulární (týkající se varlete) rakovina a rakovina štítné žlázy.

Dětské rakoviny

Rakovina se může též objevit u dítěte, zvlášť u velmi malých. Tu nenormální genetické procesy, které nedokáží zabránit klonální proliferaci buněk s neregulovaným růstovým potenciálem se vyskytují velmi brzo v životě a napředují velmi rychle.

Věk nejvyššího výskytu rakoviny u dětí je během prvního roku života. Neuroblastoma je nejčastější kojenecká zhoubnost, následována leukemií a rakovinami centrálního nervového systému. Dívky i hoši - kojenci mají v podstatě stejný průmerný výskyt rakoviny, ale bílí kojenci mají podstatně vyšší výskyt rakoviny než černí pro většinu typů rakoviny. Relativní přežití pro kojence je velmi dobré u neuroblastomie, Wilmovém tumoru a retinoblastomie, ale ne pro většinu ostatních typů rakoviny. Dětské rakoviny obsahují, od nejčastějších po nejméne časté: neuroblastomie, leukémie, centrální nervový systém, retinoblastomie, Wilmův tumor, embryová buňka, sarkómy jemné tkáně, hepatické (jaterní), lymfomy (např. Hodgkinova nemoc), epitelní.

Diagnostika rakoviny

Biopsie

Biopsie vede k definitivní diagnóze většiny nádorů. Vyžaduje odebrání buněk a/nebo kousků tkáně na testy u patologa. Tkáňová diagnostika indikuje typ buňky, který proliferuje (roste), jeho intenzitu (stupeň dysplazie - porucha vývoje nebo růstu), jeho rozsah a velikost, a - někdy s pomocí cytogenetiky a imunohistochemie - prognostické a terapeutické determinanty.

Biopsie může být léčivá, je-li celá léze (zranění) vybrána; pak hranice vzorky jsou testované blízko k vidění, jestli všechna zhoubná tkáň byla opravdu odstraněna.

Typ biopsie závisí na vzorkovaném orgánu. Mnoho biopsí (např. kožní, prsní nebo jaterní) možno provést z vnějška. Biopsie jiných orgánů se provádí v anestézii a požadují chirurgii.

Skrínink (vyšetřování)

Rakovinový skrínink značí široké užití testů na detekci rakoviny v populaci. Je to často levná, noninvazivní procedura. Jsou-li znaky rakoviny detekovány, víc definitivní a invazivní testy se provedou na potvrzení diagnózy.

Skrínink na rakovinu může vést ke skorší diagnóze. Skorá diagnóza může vést k prodlouženému životu. Mnoho různých skríninkových testů bylo vyvinuto. Střevní rakovina může být detekována testem fekální záhadné krve a kolonoskopií, která redukuje výskyt rakovin a mortalitu, převážně detekcí a vybráním předrakovinových polypů. Podobně cervikální cytologické testy (užívající Papovy výtěry) vedou k identifikaci a odstranění předrakovinových lezií. Časem toto testování znamenalo dramatickou redukci výskytu cervikální rakoviny a mortality. Prsní rakoviny mohou být detekovány sebe-vyšetřením prsou a pravidelním skríninkem mamogramy. Testikulární sebe-vyšetření je doporučeno mužům od 15 let na detekci testikulární rakoviny. Rakovina prostaty může být skrínována digitálním rektálním testem spolu s ročním testem specifického krvního antigenu prostaty.

Skrínink na rakovinu je kontroverzní v případech, není-li známo, jestli tento test aktuálně zachrání život. Kontroverze roste, není-li jasné, zda-li výhody skríniku převáží risky následních diagnostických testů a rakovinového léčení. Např.: u skríninku na rakovinu prostaty, PSA test může detekovat malé rakoviny, které by nikdy nebyli život ohrožující, ale jednou detekované povedou k léčbě. Tato situace, zvaná naddiagnostika, značí pro lidi risk komplikací z nepotřebné léčby jako chirurgie nebo radiace. Následné procedury užívané na diagnostiku rakoviny prostaty (prostatová biopsie) mohou způsobit vedlejší efekty, včetně krvácení a infekci. Léčba rakoviny prostaty může způsobit inkontinenci (neschopnost kontrolovat močení) a erektilní dysfunkci (erekci nedostatečnou na styk). Pro tyto příčiny, je důležité vzít v úvahu výhody a risky diagnostických procedur a léčby při posuzování, či realizovat skrínink rakoviny.

Použití medické imaginace na hledání rakoviny v lidech bez jasných symptomů je podobně problematické. Je tu signifikantní risk detekce incidentaloma - benigní lezie, která může být interpretována jak zhoubnost a být subjektem potenciálně nebezpečného šetření.

Léčba rakoviny

Rakovina může být léčena chirurgií, chemoterapií, radiační terapií nebo jinými metodami. Výběr terapie závisí na lokaci a velikosti tumoru a na stadiu nemoci.

Chirurgie

Je-li tumor lokalizován, chirurgie je často přeferovaná léčba. Příkladné procedury obsahují prostatektomii (odstranění celé nebo části prostaty) pro rakovinu prostaty a mastektomii (chirurgické odnětí prsu) pro rakovinu prsou. Cílem chirurgie múže být buď vybrání jen tumoru, nebo celého orgánu. Protože jediná rakovinová buňka může narůst do velkého tumoru, odstranění jenom tumoru vede k větší možnosti rekurence (opakovaného výskytu). Okraj zdravé tkáně je často odříznut na dovolení malého množství tumorových buněk.

Popři odstranění primárního tumoru, chirurgie je často nutna pro "staging" (proces klasifikace nádorů), tedy určení rozsahu nemoce a či tu byli metastáze v regionálních lymfatických uzlinách. Staging determinuje prognózu a potřebu pomocné terapie.

Chemoterapie

Chemoterapie je léčba rakoviny lékmi ("antirakovinové léky") ničícími rakovinové buňky. Interferuje s buňkovým dělením různými způsoby, např. s duplikací DNA nebo separací nově formovaných chromozomů. Většina forem chemoterapie zasáhne všechny rapidně se dělící buňky a není specifická pro rakoviné buňky. Proto chemoterapie potenciálně může poškodit zdravou tkáň, speciálně ty tkáně, mající vysoký výměnný stupeň (např. intestinální obložení). Tyto buňky se obvykle samoobnovují po chemoterapii.

Protože některé léky pracují lépe spolu než samé, 2 nebo víc léku jsou často dány současne. To se volá kombinace chemoterapie; nejvíc dávek chemoterapie je užitých v kombinaci.

Radiační terapie

Radiační terapie (též zvaná rádioterapie, X-ray terapie, nebo iradiace) je užití určitých typů energie (zvaných ionizující radiace) na zahubení rakovinových buněk a zmenšujících se tumorů. Radiační terapie zraňuje nebo ničí buňky v léčené oblasti ("cílová tkáň") ničením jejich genetického materiálu, dělajíc nemožným pro tyto buňky pokračovat v růstu a dělení. I když radiace ničí rakovinové buňky i normální buňky, většina normálních buněk se může obnovit z efektů radiace a fungovat správně. Cíl radiační terapie je zničit co nejvíc rakovinových buněk, a současně limitovat poškození okolních zdravých tkání.

Radiační terapie může být použita na léčbu téměř všech typů tuhých tumorů, včetně rakovin mozku, prsou, krčku, hrtanu, plic, pankreasu, prostaty, kůže, páteře, žaludku, dělohy, nebo sarkomů jemných tkání. Radiace též může být užita na léčbu leukemie a lymfomů (rakovin krvotvorních buněk a lymfatického systému). Radiační dávka na každou stranu závisí na mnoha faktorech, včetně typu rakoviny a tkáně a orgánů v okolí, které mají být zničeny radiací.

Klinické testy

Klinické testy, též zvané experimentální rakovinová léčba nebo výzkumní studie, testují nové léčby na lidech s rakovinou. Cílem tohto výzkumu je najít lepší metody lěčby rakoviny a pomoci rakovinovým pacientům. Klinické testy mapují mnoho typů léčby jako nové léky, nové postupy chirurgie nebo radiační terapie, nové kombinace léčby, nebo nové metody jak genová terapie.

Klinické testy jsou jedním z finálních stadií dlouhého a důkladného výzkumu rakoviny. Hledání nové léčby začíná v laboratoři, kde vědci nejprve vyvíjejí a testují nové idey. Když postup vypadá slibně, další krok může být test na zvířatech na zkoumání působení rakoviny v živých tvorech a či to má negativní efekty. Jistě, léčby fungující v laboratoři nebo na zvířatech ne vždy fungují u lidí. Studie se dělají s rakovinovými pacienty na zjištění, jsou-li slibné léčby bezpěčné a efektivní.

Pacienti, kteří se účastní, mohou si osobně pomoci přijímanou léčbou. Dostávají aktuální pěči rakovinových expertů, a přijímají buď novou testovanou léčbu nebo nejlepší dostupnou standardní léčbu pro jejich rakovinu. Jistě, není garance, že nová testovaná léčba nebo standardní léčba vyprodukují dobré výsledky. Nové léčby též mohou mít neznámé risky, ale ukáže-li se nová léčba efektivní nebo efektivnější než standardní, testováni pacienti mohou být mezi prvními, kteří z toho benefitují.

Komplementární a alternativní medicina

Komplementární a alternativní medicina (Complementary and alternative medicine - CAM) je skupina diverzních medických systémů a systémů zdravotní péče, praktik, a produktů, které se v současnosti nepovažují za část konvenční medicíny. Mnoho pacientů má benefit z těchto modalit, ale mnohé nebyli vědecky prokázané. V USA se v současnosti testuje:

• akupunktura na redukci symptomů pokročilé kolorektální rakoviny
• kombinace chemoterapie plus radiační terapie s nebo bez žraločí chrupavky v léčbě pacientů, kteří mají non-malou buneční plicní rakovinu, která nemůže být odstraněna chirurgií
• hyperbarická kyslíková terapie pro pacienty s laryngektomií (operace odstraňující část nebo celý hrtan (sídlo hlasu))
• masážní terapie pro únavu souvisící s rakovinou
• chemoterapie porovnána s pankreatickou enzymovou terapií plus specializovaná dieta pro léčbu pankreatické rakoviny
• jmelí extrakt a chemoterapie pro lěčbu tuhých tumorů.

Kauzy (příčiny) a patofyziologie

Molekulární biologie

Karcinogenéza (doslovně, tvorba rakoviny) je proces narušení stupně bunečního dělení.

Rakoviny jsou způsobeny sérií mutací. Každá mutace alteruje nějak chování buňky.

Rakovina je v zásadě nemoc genů. Typicky série několika mutací je nutných, aby se buňka stala rakovinovou buňkou. Proces obsahuje onkogeny a tumorové potlačující gény. Onkogény podněcují rakoviny, jsou-li "zapnuty" mutací, a tumorové potlačující geny předcházejí rakovině, nejsou-li "vypnuty" mutací. Chromosomální translokace, např. Philadelphia chromozom, je speciální typ mutace a může obsahovat onkogeny nebo tumorové potlačovací geny. Obecně, mutace v obou typech genů jsou nutné, protože mutace limitována na onkogeny bude potlačena normální mitozní kontrolou.

Mutace může mít různé příčiny. Jednotlivé příčiny byli spojené se specifickými typy rakoviny. Kouření je asociováno s plicní rakovinou. Prodloužené expozice radiaci, zvlášť ultrafialové radiaci ze slunce vede k melanomu a jiným kožním zhoubnostem. Dýchání azbestových vláken je asociováno s mesoteliomií. Ve víc obecních termínech, chemikálie zvané karcinogény a volné radikály jsou známé, že způsobují mutace. Chronické záněty mohou indukovat zhoubnost, jak neutrofilní granulocyty vylučují volné radikály.

Mutace mohou být též zdědeny. Dedění určitých mutací v genu BRCA1 činí ženy náchylnějšími na vývin prsní a ovariální rakoviny.

Některé typy vírusů mohou způsobit mutace. Působí v asi 15% všech rakovin. Tumorové vírusy jako některé retrovírusy, herpesvírusy a papillomavírusy, obyčejně nosí nějaký onkogen nebo tumorový tlumivý inaktivační gen ve svém genomu.

Je nemožné stanovit začáteční příčinu kterékoli specifické rakoviny. Avšak s molekulární biologií, je teď možné charakterizovat mutace v tumoru, a do určité míry předpovědet jeho chování. Např. asi polovina tumorů má deficit v tumorovém tlumivém genu p53, též známém jak "strážce genomu". Tato mutace je asociována se slabou prognózou, protože tyto tumorové buňky jsou méně náchylné jít do apoptózy (programované buňkové smrti) při poškození terapií. Je tu víc mutací, které dělají tumor víc zhoubným. Telomerázní mutace odstraňuje další bariery, rozšiřujíc počet buněčných dělení. Jiné mutace umožňují tumoru vyvinout nové krvní cévy na své zásobování, nebo oddělit se z okolité tkáně, a rozšířit se do jiných částí těla.

Maligní tumorové buňky, jak např. u typů karcinom, sarkom, lymfom nebo leukémie, mají odlišné vlastnosti:

• unikající apoptózu
• nelimitovaný růstový potenciál (imortalitu)
• soběstačnost růstových faktorů
• necitlivost na anti-růstové faktory
• zvýšený stupeň buňkového dělení
• alterovanou schopnost diferenciace
• neschopnost kontaktní inhibice
• schopnost napadnout sousední tkáně
• schopnost budovat metastáze ve vzdálených místech
• schopnost začít růst krevních cév (angiogeneze)

Zdroj

http://en.wikipedia.org/wiki/Cancer